Když město svážou vlasy noci
na uzle tmy pár pevných pout
domů se vrací pozdní chodci
někdo tu stojí sám a chce uhodnout
U koho v bytě teď telefon zvoní
a čí spaní ruší jeho tón
Třeba jej vzbouzí dobrou správou
A nedej Bože, třeba i zlou
R: Jen slýchává tý kroky
a nikdo není tam
Poslouchá je dlouhé věky
Když vím že je sám
Jen stáří a stín
s neskrývanou chtivostí
Říka mu každý má
vlastní práh bolestivosti
Na rohu žlutá lampa bliká
A z nebe stéká nespavost
odchází jistým krokem samotářů
A za ním tiše kráčí lhostejnost
R: Jen slýchává tý kroky...
Jen stáří a stín
s neskrývanou chtivoustí
Říka mu každý má
vlastní práh bolestivostí
