1. Spíš, za oknem vstává už den,
smíš o chvíli dýl snít svůj sen.
Sám, žasnu nad tvou proměnou
dřív, než tě vzbudím dlaní svou.

R: Každé ráno, ať padá déšť nebo sníh,
ráno, slunce ti spí ve tvářích.
Každé ráno hřeješ mě svým úsměvem,
máš nadání zkrášlit mi den.

2. Vím, bude ti už sedmnáct,
rád nechám se vzpomínkou zmást.
Dál, chtěl bych tě nést na rukách,
mám z času a loučení strach.

R: