1. Šel jsem takhle jednou
Starou známou ulicí
Jen tak vláčně jsem tam bloumal
Že jsem neměl žádnej cíl
Nikde žádná kráska na dohled
Dopad jsem jak trosečník
A pak viděl jsem, že tady
Otevřel si krámek starej vetešník
2. Viděl jsem ji z dálky
Byla krásná jako hřích
Klidně stála ve výkladu
Kolemjdoucím na očích
A houpala se v bocích
Málem zakopnul jsem vo chodník
Kde asi k týhle skvostný krásce
Přišel starej vetešník
R: Hej, pane vetešníku
To se mi snad musí zdát
Máte mít budíčky
Máte mít žehličky
A telky, který nechtěj hrát
Hej, pane vetešníku
Kdopak vám ji mohl dát
Máte mít hodinky
Falešný prstýnky
Za sto dvacet osum padesát
3. Měla tělo z mahagonu
A hmatník z javoru
Nikdy jsem neviděl
Takhle krásnou kytaru
Hlas, jako když duní zvony
Je to zkrátka majstrštyk
A teď ji šoupnul do výkladní skříně
Starej vetešník
R: Hej, pane vetešníku...
4. Nechci věřit, že ji prodal
Ten, co ji tak miloval
Jestli se dostal do průšvihů
A nevěděl jak dál
Třeba dlužil na úřadech
Nebo neměl na perník
Na každýho někde číhá
Jeho vlastní vetešník
5. A tak jsem nezaváhal
A dal jsem mu, kolik chtěl
Trochu jsem ji naladil
A domů jsem s ní šel
Jó, tenkrát byla mladá
A já byl začátečník
Po letech dal nás dohromady
Jeden starej vetešník
