Za tenkou nevěstince zdí
příběh nepohádkový se odvíjí.
Až do rána, se oddává
okamžikům prázdnejch vzdechů,
utkaná antická Siréna z bájných mýtů.
Ukolébána rytmem mdlým
postupně uvadá, zžírá ji stín
z mastných zrcadel, cárů prostěradel,
ve starejch žlutejch mapách na zdech,
z obrazů, všech těch pohledů bez citů.
Pojď ruku mi dej.
Už začíná děj,
blíží se tvůj part.
Zas figura tvá
oněmělá
lásku nebeskou
má dál předstírat.
REF: Za svou páchnoucí robotu,
Růženek dřímotu odsouzená.
Za každou lásku prodanou, koruna odměnou
je trnová.
Příběh znáš, víš jak končí
(u dveří)
Polibek na rty stačí
(zachránci nestojí)
