Den zemřel udušením, noc je taksama,
že dávno nemá ským.
Hodiny řvou,je zpocenej čas,vykradlidům,
kam ještě dalo sejít.
Už to vím a nespím,
jsešhladová paní,coneví,jak ránovypadá.
Zas přišli ti skvělí, co když jde dotuhýho,
postavěj se ti zazáda.
Ty si sama doma spíš, z očí ti padá bílej sníh,
my domů jdem, jsme splavený,
ukradli jsme slunce i z příštích dní.
Divná – noc, co svýjménonemá,
divná – říkám, žeráno jelež!
Někde jsi ukradla rudý růže,
jejichlístkysvázalas miruce.
Po stole tiše házíš drobky, nic není celý,
končíme někde v půlce
Měl jsem být dávno někde jinde,
kříčím sílu, sílu, vrať mi sílu!
„Trhni si nohou“ -řek někdo tiše v bufetu
U Zítřejšího míru
A noc se třásla strachy,
zpívalasptákům veselou píseň.
V krku to pálí a nohy bolí,
nadžaludkem divná tíseň.
Divná – noc, co svýjménonemá,
divná – říkám, žeráno jelež!
Tiše ti šeptám holčičko,
tohleráno – to ráno jetvý.
Tak si třeba něco kup, večer mě vzbuď,
teď spím
Tančilas v parku a já jsem se smál,
a v tom ránu, v tom ránu je nůž.
Den zemře udušením,
a v ten okamžik zas žena a muž.
Zas budem mít co pít,
jednou se mi vrátíš.
Když něco najdeš,
tak,tak se trochu ztrácíš.
Divná – noc,co svýjménonemá,
divná –říkám, žeráno jelež!
Divná – v kartách tinikdo nicnedá,
divná – na chvílipro mě tuseš.
Zas jako tenkrát, znova a znova,
říkanky před spaním, slova a slova.
Vyprávěj pohádky pro malý děti,
ten čas nám nestačí, zas je půl třetí.
Rozbitá sklenice, rozlitej smích,
už dávno nepláčem, nádhernej hřích,
tak mě měj! tak mě měj!
tak mě měj! tak mě měj!
Divná – noc, co svý jméno nemá,
divná – říkám, že ráno je lež!
Divná – v kartách ti nikdo nic nedá,
divná – na chvíli pro mě tu seš.
