1. Místa za lesem blízko skal
má někdo blíž a někdo dál,
místa, co hledal s hejny vran,
kam buďto s partou, nebo sám chodíval,
jak běží čas, tak v každém z nás ty místa čekají.
R: Možná už dnes, možná už zítra
vyrazí cestou někam k horám,
aby zas vítr slyšel foukat po kopcích,
aby svou tvář nastavil vodám,
omyl z duše hřích,
aby, až sejde dolů k polím,
aby mu víru v lidi nepopálil mráz,
aby všem křivdám, který bolí,
nedal nikdy hlas, nikdy víc.

2. Uštváni hradbou pohledů,
zalito srdce do ledu,
jak by je stvořil Andersen,
má každej z nás jako zlý sen
pár sousedů,
a proto snad je z duše rád, že místa čekají.
R: