Šli jsme starou ulicí, ospalou a mlčící
náhle začal padat první sníh
dodal tvářím svůj punc dospělých
že v myšlenkách snad máme k sobě blíž,trochu blíž
vždyť víš je zdání
Snad nám jednou prominou, že se každou hodinou
odcizujem pořád víc a víc
svý sny vykřikujem do sklenic
i smích už nás nějak přechází, přechází
kdo ví, co s námi
Nic si z toho nedělám, svět je trojrozměrný klam
láká nás svou barvou neónů
pod ochranou slov a kanónů
a dál rodí v bolestech svůj díl, nový díl
pro řady křížů
Častokrát mě napadá, že to rozum postrádá
že v každém číhá touha člověčí
sáhnout ke hvězdám být největší
proč příliš často tvář se odvrací, odvrací
přitom stačí tak málo
Jdeme starou ulicí, ospalou a mlčící
náhle začal padat první sníh
dodal tvářím svůj punc dospělých
že v nmyšlenkách snad máme k sobě blíž, trochu blíž
vždyť už víš, co s námi
