1. Sedáváme zvečera s Madlou u buku,
vodím ji až za šera domů za ruku.
Její otec nadlesní doma o svý Madle sní,
kluci z party říkaj: "Karle nechoď s ní."
R. Na osadě hráli na harmoniku, a my jsme se báli,
jen tak ze zvyku, dole u Kocáby, kuňkaly dvě žáby,
lesní ten doma běsní, že na to hajnej nestačí,
a že mu denně jo zaručeně v revíru někdo pytlačí.
2. Jednou jsem se posadil s Madlou na pařez,
sotva jsem ji pohladil, vyčmuchal nás pes.
Hrozně jsme se ulekli, div jsme sebou nesekli,
jen tak tak jsme nadlesnímu z rány utekli.
