(harmonika à la 1. řádka refrénu)
Stalo se to dávno, už je to roků pár,
chlapa zabili, prej tam co stával bar.
Dva to viděli a voba dva říkaj,
že vypadal jak já, ten chlap, co utíkal.
Soudce se mě ptal: Jaký máš alibi?
buď jsi jinde byl, nebo's ho zabil ty.
Já tam mlčky stál a pot se mne lil,
jen kamaráda žena ví kde jsem tu noc byl.
R: Každou noc, když všichni spí,
její pláč až k mýmu hrobu zní.
Nikdo neví, nikdo nezná,
nikdo to neví, jen já.
Už oprátku mi chystaj a kněz mi sbohem dal,
dole stála žena, co jsem s ní tu noc spal.
A dole stála žena, vedle ní kamarád,
myslí, že ho ráda má, a to mu nechci brát.
R:
Recitativ (akordy jako sloka):
Pak trhli podlahou, já byl k nebi blíž
a vona stála dole, jen vo dva metry níž.
Pozdě na večer, když kamarád šel spát,
tak přišla na můj hrob mi s pláčem sbohem dát.
R:
