1. To ráno se zdálo jak největší z dárců,
jediný blázen těch chvil, bohužel,
není to málo, když karneval starců
ještě tu tančil a zněl.
R: Ten sbor bledých pánů už přechází řeku,
ta hladí jak listí, co na klíně mám,
chci zůstat v tom ránu až do konce věků,
zpívat, rozbít se tam.
2. To ráno se chvělo jak hospodský dveře,
když uvnitř se zpívá, pije a jí,
jen zpocený tělo a klíč k nedůvěře
z nocí mi přebývají.
R:
R:
R:
R:
